Minulý týden proběhl médii článek o tom, že v návaznosti na novou legislativu hrozí v České republice zrušení cca 400 tisícům společností (od společností s ručením omezeným, přes akciové společnosti a konče bytovými družstvy). Tento článek spustil lavinu zděšení, bezmoci a zoufalství v řadách majitelů malých a středních podniků – právnických osob. Nový zákon o korporacích, který zcela nahradil Obchodní zákoník, skutečně ukládá právnickým osobám povinnost upravit své zakladatelské listiny v bodech, které jsou s tímto zákonem v přímém rozporu. Právě účinností nového zákona jsou, od prvního ledna, tato sporná ustanovení v zakladatelských listinách automaticky neplatná a z tohoto důvodu je tedy zapotřebí listiny upravit.
Zeptali jsme se Libora Hraby ze společnosti COMEFLEX CONSULTING s.r.o., kolik firem bude zrušeno 1. července 2014. Odpověď nás překvapila – Žádná. Jak tedy budou postupovat rejstříkové soudy, které dohlíží na dodržování pravidel hry ze strany obchodních korporací? V případě, že soud zjistí, že některá ustanovení společenské smlouvy jsou v rozporu se zákonem, nejdříve vyzve danou korporaci, aby uvedla své listiny do souladu se zákonem a určí přiměřenou lhůtu v které má být tato změna realizována. Výzva by měla obsahovat, v jakých konkrétních bodech nejsou zakladatelské listiny v pořádku. Společnost tak získá jakýsi návod, co by měla změnit. Až v případě, že korporace ve stanovené lhůtě neupraví listiny, soud může takovou korporaci zrušit a nařídit její likvidaci. Ale tato možnost je předpokládána jako krajní.
Další logická otázka je nasnadě. Jak se bude dohlížet na plnění povinností? I v tomto případě je odpověď více než překvapivá. Nijak. Rejstříkové soudy jsou stále personálně poddimenzovány a s vypětím sil zvládají v předepsaných lhůtách stávající agendu, kterou je zejména zápisy nových společností do rejstříku a změny u stávajících korporací. Nemáme zatím informace o tom, že by bylo v plánu výraznější personální posilování nebo vytvoření speciálních skupin zabývajících se výhradně kontrolou zakladatelských listin. V tomto ohledu budou přicházet podněty na soud ze strany veřejnosti. Je tedy spíše pravděpodobné, že na nesoulad v listinách upozorní soud konkurent, než že soud tuto skutečnost odhalí vlastními silami. To však není navádění k laksnímu přístupu a oddalování řešit nastalou situaci. Jen tím chceme říci, že situace půjde řešit i po datu 30. června 2014 bez hrozby sankce. Každý musí zvážit sám, kdy změny provede.
Další, zcela odlišnou otázkou, je formální podřízení se Zákonu o korporacích. To je zcela dobrovolné a záleží na rozhodnutí společníků zda-li přistoupí nebo nepřistoupí. Možnost rozhodnout se mají korporace do 31. prosince 2015. Pokud do tohoto data nepřistoupí k tomuto zákonu, vystavuje se korporace pouze relativním potížím, kdy při řešení některých právních problémů nebude na první pohled zcela zřejmé, kterou normu pro řešení sporu použít. Obecně je pro korporace spíše výhodnější k Zákonu o korporacích přistoupit, protože jednak odstraní nejednoznačnost právní duality a zároveň mohou naplno využívat výhod, které přináší nová legislativa.
Ve zmiňovaném článku bylo uvedeno také to, že novinkou v legislativě je podmínka vyslovení souhlasu valné hromady pro změnu předmětu podnikání společnosti. Avšak potřeba projednat tuto změnu valnou hromadou byla upravena i „starým“ obchodním zákoníkem. Ostatně, natolik závažný zásah do fungování společnosti je možné provést pouze v rámci valné hromady notářským zápisem. Ke změně předmětu podnikání, respektive k jeho rozšíření může dojít bez projednání valnou hromadou pouze v případě, kdy zakladatelské listiny již obsahovaly „nový“ předmět podnikání a společnost si jej nechala zapsat do obchodního rejstříku dodatečně. Mylně bylo v článku uvedeno, že veškeré smlouvy uzavřené při změně předmětu podnikání jsou neplatné, což není zcela správně. V případě, že korporace změní předmět podnikání bez souhlasu valné hromady a uzavře smlouvy s třetími stranami, nelze tyto smlouvy považovat za neplatné, protože byly třetí stranou uzavřeny v dobré víře a jejich zrušení by znamenalo poškození třetí strany. Společník, který nesouhlasí se změnou předmětu podnikání, která nebyla schválena valnou hromadou se může prostřednictvím společnické žaloby domáhat náhrady škody pouze interně v rámci korporace.
