Pletou se vám pojmy a stále tápete v tom, kdo je to zmocnitel? Pokud připravujete písemnou plnou moc, ale zmocnitele uvedete nesprávně, můžete lejstro rovnou hodit do koše. Navíc v určitých případech požaduje zákon úředně ověřenou plnou moc. Bude to zmocnitel, kdo si bude muset udělat menší výlet a svůj podpis si jít nechat ověřit?

V tomto článku se dozvíte nejen, kdo je to zmocnitel, ale i v čem přesně jeho úloha při tvorbě plné moci spočívá.

 

Zmocnitel nebo zmocněnec – udělejte si už konečně jasno

Zmocnitel je ten, kdo se nechá někým druhým zastoupit na úřadě či při určitém jednání, jako například babička (zmocnitel) zmocní svého vnuka, aby ji zastoupil při jednání s telefonním operátorem. Rozeznáváme tedy dvě strany – zastoupeného a jeho zástupce. Zastoupeného označujeme jako zmocnitele a jeho zástupce jako zmocněnce. Zástupce pak jedná jménem zastoupeného a na jeho účet.

Institut zastoupení upravuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a to od § 436 dále.

 

Kdo je zmocnitel a kdo je jen zastoupený

Zastoupeným může být třeba také dítě, za nějž jedná jeho zákonný zástupce nebo opatrovník. Pojem zmocnitel se ale používá pouze při zastoupení smluvním – na základě plné moci.

V právní terminologii jde o tu stranu, která udělí plnou moc někomu druhému, aby za ni jednal. Udělení plné moci je jednostranný právní akt – který koná právě zmocnitel.

 

Plná moc – kdo je zmocnitel musí být vždy jasně řečeno

V plné moci musí být zmocnitel jasně uvedený – musí být zřejmé, o koho jde. Stačí uvést:

  • jméno a příjmení,
  • datum narození (nebo rodné číslo),
  • trvalé bydliště.

Identifikace toho, kdo plnou moc udělil, a jeho podpis jsou nutnou podmínkou platnosti písemné plné moci.

V určitých případech zákon nebo úřední předpis požadují, aby plná moc byla s úředně ověřeným podpisem. V takovém případě je obzvlášť důležité vědět, kdo je zmocnitel, protože je to právě on, kdo musí s dokumentem za notářem (nebo libovolné pracoviště Czech Point).

Mezi další důležitou povinnost zastoupeného patří určit v plné moci rozsah zmocnění. Musí popsat konkrétní úkon nebo řízení, pro které se nechává zastoupit. Nebo může udělit generální plnou moc, pokud uvede, že má jít o zmocnění pro veškerá jednání.

Pamatujte tedy, že zmocnitel je ten, kdo se nechává druhým zastoupit na základě plné moci. A nezapomeňte ani, že aby dokument byl sepsaný platně, musí se zastoupený řádně identifikovat, vymezit, v jakých úkonech se nechává zastoupit, a vlastnoručně se podepsat.

Už jste se vy osobně někdy s plnou mocí setkali v roli zmocněnce nebo zmocnitele? A podíleli jste se i na tvorbě textu plné moci, nebo byste si na to netroufli? Podělte se o svou zkušenost do komentářů.